(Jan Lašťovička)
Výraz „uilleann“ (čti ilien) je irské slovo a znamená loket, pipes (čti pajps) jsou anglicky píšťaly nebo dudy. Uilleann pipes jsou tedy loketní dudy. Irské loketní dudy jsou jediným skutečně irským hudebním nástrojem na který se dodnes hraje. Na rozdíl od všech ostatních nástrojů používaných v irské hudbě se dá o „uilleann pipes“ říci, že je to skutečně irský národní nástroj. Melodie, které se hrají na tento nástroj dnes jsou tytéž které se hrály před dvěma sty lety.
Ve většině zemí světa se můžete setkat s různými druhy dud, ale jenom irské, northumbrijské a české dudy mají loktem nafukovaný měch. Přesné datum vzniku loketních irských dud není známé, ale vše nasvědčuje tomu, že to nebylo dříve než ve druhé polovině 17. století. Vývoj těchto dud probíhal nejméně ve čtyřech stádiích z původních válečných dud nafukovaných ústy, jejichž podoba se dochovala ze 12. století. První změna byla v přechodu k nafukování loktem. K další změně došlo až ve druhé polovině 18. století, kdy byly k nástroji připojeny poprvé tzv. regulátory, což jsou tři další doprovodné píšťaly, z nichž každá může hrát několik různých tónů a dohromady tvoří akordický doprovod ke hlavní melodické píšťale zvané chanter (čti čántr). To už byly dudy velmi podobné současné verzi, až na některé odlišnosti v ladění. Konečná fáze vývoje proběhla v Irsku až ve druhé polovině 19. století, kdy se začaly vyrábět nástroje laděné ve stupnici D. Už během 18. století se ale dudáci stali uznávanou kastou, protože poptávka po jejich hudbě byla velmi vysoká. Na žádné slavnostní příležitosti či veselici nebo tancovačce dudy nemohly chybět. Hrálo také mnoho slepých dudáků, asi proto, že dudáctví bylo natolik uznávanou profesí, že jim dokázalo zajistit dobrou obživu. Dudáctví dosáhlo svého vrcholu v Irsku těsně před velkým hladomorem a poté téměř vymizelo v důsledku velké emigrace a ostatních sociálních změn a také díky vzrůstající popularitě tahací harmoniky, která byla mnohem levnějším nástrojem. Doba velkého obrození pro irské loketní dudy nastala až v padesátých letech našeho století, a to díky několika významným irským dudákům jako byli Willie Clancy, Leo Rowsome a Seamus Ennis. Od té doby se irské loketní dudy rozšířily téměř do celého světa a staly se relativně velmi oblíbeným nástrojem hlavně v Americe, v Austrálii a v západní Evropě.
Dnešní irské loketní dudy se skládají z těchto částí: nafukovací měch, kterým se vhání vzduch do hlavního měchu, kde je udržován stálý tlak a odkud je zásobován chanter a všechny ostatní doprovodné píšťaly. Ty jsou tři u nejjednodušší varianty nástroje a šest u plné verze. Tři z nich se nazývají „drones“ a jsou laděné v různých oktávách D, doprovázejí melodii stále. Další tři jsou již zmíněné regulátory, což jsou píšťaly opatřené klapkami, které vypadají podobně jako u klarinetu. Tyto píšťaly znějí pouze, když jsou klapky otevřeny, což se provádí zápěstím pravé ruky, předloktím nebo prsty. Regulátory i drony jsou rozlišeny podle výšky tónu na basový, tenorový a sopránový. Hlavní částí nástroje je samozřejmě melodická píšťala – chanter. Jednou z unikátních vlastností irských loketních dud je totiž jejich tónový rozsah. Skotské dudy a vlastně všechny ostatní dudy hrají jednu oktávu. Irské loketní dudy hrají plné dvě oktávy a všechny půltóny mezi a skýtají tak nejširší tónový rozsah ze všech existujících dud na světě. To je umožněno tím, že používají suchý jazýček. Měch je nafukován nafukovacím měchem připevněným k lokti. Suchý jazýček reaguje jinak než mokrý, který používají dudy do kterých se fouká ústy. Suchý jazýček je jemnější a umožňuje přefukování do další oktávy, která je vlastně harmonickou první oktávy hranou přefouknutým jazýčkem a která má jedinečný sladký a nádherný zvuk – jedna z charakteristických vlastností nástroje. Možnost hrát v rozmezí dvou oktáv s půltóny umožňuje hrát prakticky všechny druhy hudby včetně jazzu, rocku a klasické hudby a ve všech těchto oblastech už také jsou irské loketní dudy používány.
Naučit se hrát na irské loketní dudy není úplně jednoduché. Renomovaní dudáci tvrdí, že to vyžaduje nejméně sedm let pilné práce než hráč o sobě může prohlásit, že zvládl tento nástroj. Rovněž jeho cena není zanedbatelná: za nástroj bez regulátorů, tedy pouze se třemi drony zaplatíte kolem 1000. – irských liber, a za kompletní nástroj minimálně dvakrát tolik. Záleží samozřejmě také na tom, kdo nástroj vyrábí – renomovaný výrobce je pochopitelně dražší. Protože lidí, kteří irské dudy vyrábějí, je pouze několik desítek na světě, čekací doba na kvalitní nástroj je i několik let.
Jan Lašťovička