Články - O nás

Království krásné hudby     

(Ivan Kott, folktime.cz, únor 2011)

Příznivci irské a skotské muziky se dočkali. Album Království Keltů avizované skupinou Asonance již při vystoupení na letošním Beltinu se stalo skutečností. Je na něm třináct novinek a jako bonus čtyři již dříve nahrané písně s malými změnami v aranžích, v případě Alison Gross i v osobě hlavního zpěváka.

Pokud jde o témata, zpívá se tu o padlých ve válce, trestancích, popravách, potopených korábech, následcích lidské zloby a dalších tragédiích, včetně řádění ďábla a čarodějnice. Velmi působivý je text písně Kilkelly složený z úryvků dopisů posílaných z irské vesničky synovi do Ameriky v rozmezí let 1840 až 1866. Adresát je zpravován o poměrech doma, postupně ale také o úmrtí matky a v závěru i otce. Jsou tu naštěstí i tituly, které se vymykají z pochmurné nálady balad a zpívají o lásce (Tančila Anežka, Asi tě mám ráda), o řeči a krajině předků (Království Keltů) a o všemocném a dobrotivém Bohu (Žalm 154). Vedle písní jsou na albu i dvě instrumentálky, z nichž v reelu Dunrobin Castle dominuje irská flétna Aničky Rábové, a ve slow airu Miss Claire se uplatňuje rodinná dvojice Lašťovičkových, když otec Jan hraje na irské loketní dudy a dcera Klára na flétnu. Honza navíc prokázal, že je jak výborným instrumentalistou a textařem, tak také skladatelem, protože ta krásná melodie je jeho dílem. Zdatnými instrumentalisty jsou samozřejmě i ostatní členové kapely, a totéž platí i o zpívání. Pokud jde o ženy, nejpilnější sólistkou je Hanka Horká těsně následovaná Klárou Lašťovičkovou, mezi muži se o sóla podělili Roman Slaboch a Petr Bohuslav. O české texty se tradičně postaral Honza Lašťovička, jako vždy výborně, o čemž svědčí např. úvodní sloka titulní písně: "Snad z tajemných měst skotských králů/ snad z kopců či pobřežních skal/ Já slýchám ten kouzelný hlas/ jako tón, který zaznívá v nás/ Je to víra i jazyk i kmen/ síla Keltů se ukrývá v něm." Z jiného soudku je balada o nespravedlivě popraveném houslistovi Jamesu MacPhersonovi, v jejímž závěru se zpívá: "Co víc je smrt než konec trápení, než můj útěk ze žalářních zdí/ Jak vzdálenou zář já vidím její tvář a přísahám, že nebojím se jí."

Současně s albem vyšel i zpěvník s otištěnými všemi texty i notovými zápisy a akordy. Navíc u písní vycházejících třeba i vzdáleně ze skutečných událostí, tu najdeme vysvětlující informaci, což platí především u písní MacPherson, Loupežník a Van Diemenova zem. U té poslední se čtenář dokonce zdokonalí v zeměpisu, když se dozví, jak to bylo s někdejší britskou trestaneckou kolonií, nyní zvanou Tasmánie. Na zadní straně obálky je velmi pěkná fotografie skupiny malebně rozložené na skalním útesu, bohužel bez Denisy Vondráčkové.

Album bylo pokřtěno v úterý 2. listopadu při skvělém koncertu ve velkém (a nabitém) sále KC Vltavská, přičemž kmotrou byla ředitelka Country Radia paní Věra Sýkorová. Během večera, konferovaného nenahraditelným Lubošem Pickem, zazněla většina skladeb z alba i několik písní starších, včetně Zelených francouzských plání, nádherně zazpívaných Hankou Horkou za doprovodu kláves výborného Mirka Rokyty.

P. S.
Ještě bych rád upozornil na další letošní novinku Asonance. Je to disk s videoklipy ke dvěma velmi oblíbeným písním skupiny – Čarodějnice z Amesbury a Dva havrani. Pod režisérským vedením Pavla Dražana se v roli Zuzany odsouzené v "čarodějnickém procesu" představila herečka opavského Slezského divadla Hana Baroňová, v písni druhé úžasně dominují dva herci z čeledi opeřenců. Oba texty jsou dostatečně hororové už při pouhém poslechu, ale obrazové ztvárnění dokáže tento aspekt ještě výrazně podtrhnout.