Album Asonance 1 & 2 1995

(John Riley), Laws 42
americká lidová/Jan Lašťovička

Krásná dívka v zahradě stála
když námořník cestou kolem šel.
„Chtěla bys dívko ženou mou se stát“?
Tak volal na ni když ji uviděl.

Ach vzácný pane, já nesmím si vás vzít
vždyť lásku svojí na širém moři mám.
Už sedm roků co mi odešel.
Já mu však věčnou věrnost zachovám.

A co když dávno v bitvě zahynul
a nebo hrob svůj našel ve vlnách?
Co když si dávno jinou dívku vzal
a na tvou lásku sotva vzpomíná?

Jestli snad milý v bitvě zahynul
i já chci zemřít a vedle něj chci spát
a jestli v moři ztratil život svůj
pak chci i já život vlnám dát.

A jestli jinou krásnou dívku má
zdraví a štěstí chtěla bych jim přát.
Za mořem v dálce Bůh jim požehnej,
ať je jí věrný a ať ji má rád.

Vtom námořník dívku obejmul
a její tvář zlíbal tisíckrát.
„Neplač už dál, lásko jediná,
vždyť jsem to já, což mě nepoznáš?“

(Will Ye Go, Lassie)
skotská lidová/Jan Lašťovička

Krásné léto přichází
vlahým nocím den se vzdává
Vítr v listí stromů spí
V tichých ránech slunce vstává.

Můžem jít, milá, jít.
Ukrytou cestou v horách
k tajemstvím toulavým
už nás modrá dálka volá.
Můžem jít, milá, jít.

Tam kde vítr trávu hladí
v modrých dálkách ptačích letů
dám ti milá do tvých vlasů
všechny barvy lučních květů.

Když se ráno probouzíš
rosa z vlasů tvých se třpytí.
Ranní slunce vyšívá
na nich krajky zlatou nití.

(Young Waters), Child III. 88
skotská lidová/Jan Lašťovička

Když nádvořím chladný vítr vál
a sténal na hradbách
Král stejně tak jako každý rok
na svůj dvůr hosty zval.
Královna s lordy na hradbách
své hosty vyhlíží
Když údolím hrabě Walter Stuart
s družinou přijíždí.

Před ním šest jezdců komořích
a šest jezdců za ním
Plášť jeho zlatem zářící
ho před větrem chrání.
Jeho kůň zlatou hřívu má
i postroj na bocích.
S ním letí rychlejší než vítr
v podkovách stříbrných.

Tu jeden prohnaný lord vstal
a ke královně praví:
Řekněte paní, z jezdců těch
kdo nejhezčí má tvář?
Já viděla jsem rytíře
i lordy slavných jmen
Však hrabě Stuart je nejkrásnější
z mužů co shlédla jsem.

Vtom vykřikl žárlivý král
a hněv mu z tváře planul
I kdyby stokrát hezčí byl
však pozná kdo je král!
Já nejsem hrabě či rytíř jen
leč král co vládne všem!
A přede mnou skloní hlavu každý
přes celou skotskou zem!

Nic vysvětlení královny
hněv králův neutiší
A pro těch pár slov z jejích úst
teď Stuart zemřít musí.
Už spoutali ho na nohou
jak králův příkaz byl.
A do temné ho vrhli věže
by se na smrt připravil.

Já městem Stirling jezdíval
když zvonů hlas jím zněl
Však takhle městem nejel jsem
bych na nohou pouta měl.
Já městem Stirling jezdil jsem
už dvacet dlouhých let
Však nikdy tím městem nejel jsem
bych nevrátil se zpět.

Ten večer na popravčím vrchu
Sir Walter Stuart stál.
Přivedli k němu jeho koně
a strakatého psa.
Pak spatřil ještě ženu svou
i synka který spal.
Než kat tam na popravčím vrchu
rozsudek vykonal.

(The Twa Sisters)
skotská lidová/Jan Lašťovička

Žil jeden sedlák blízko řeky Tweed
harfa má tak něžně zní
A měl dvě dcery, hezčí nemoh’ mít
Fá lala lálá lálá lá la lá.

Jednou ta starší říká sestře své
pomoz mi v řece vyprat šaty mé.
Ta mladší vyšla jako krásný květ
a za ní starší, ve svém srdci jed.
U břehu řeky starší skočila
do proudu svojí sestru shodila.
Mladší své bílé ruce vztyčila
ach sestro pomoz prosím, křičela !
Když já tě nechám v řece utopit
tvůj milý bude se mnou svatbu mít.
Dva pastýři na břehu seděli
a mrtvou dívku připlout viděli.
Oni bílou kost jí z těla vyndali
a krásnou harfu z ní vyráběli.
Pak z jejích vlasů snopce svázali
a harfě zlaté struny přidali.
Na svatbu sestry přišli harfu dát
a harfa smutnou píseň začla hrát.
Když první struna harfy zazněla
nevěsta zbledla, v tanci ustala.
Když druhá struna harfy zazněla
o hrozném skutku sestry zpívala.
Když třetí struna harfy zazněla
nevěsta mrtvá k zemi padala.

(Come By the Hills)
skotská lidová/Jan Lašťovička

Ten, kdo jedenkrát poznal tu zem, navždy patří k ní.
Tu zem, jejíž píseň jak džbán duši tvou naplní.
Když se kvetoucí vřes zrcadlí v hladinách jezerních,
věčný čas všechny legendy dávné si ukrývá v nich.

Pojď poslouchat písně, co na kopcích déšť vypráví,
když se kapradí dotýká mraků, padá do trávy.
V jeho písních vždy zaznívá naděje, radost i žal.
Nitky příběhů minulých dob, co čas s sebou vzal.

Pojď se na chvíli podívat tam, kde život je sen,
do kopců, když v nich vychází slunce a noc mění v den.
Když se modravé paprsky řek zatřpytí v údolích
náhle cítíš, že starosti tvé se utápí v nich.

(The Twa Corbies), Child 26
skotská lidová/Jan Lašťovička

Když jsem se z pole vracela
dva havrany jsem slyšela
jak jeden druhého se ptá:
Kdo dneska večeři nám dá?

Ten první k druhému se otočil
a černým křídlem cestu naznačil.
Krhavým zrakem k lesu hleděl
a takto jemu odpověděl:

Za starým náspem v trávě schoulený
tam leží rytíř v boji raněný.
A nikdo neví, že umírá.
Jen jeho kůň a jeho milá.

Jeho kůň dávno po lesích běhá
a jeho milá už jiného má.
Už pro nás bude dosti místa,
hostina naše už se chystá !

Na jeho bílé tváře usednem
a jeho modré oči vyklovem.
A až se masa nasytíme,
z vlasů si hnízdo postavíme.

(Lord Maxwell''s Last Goodnight), Child VI.162
skotská lidová/Jan Lašťovička

Lásko má, proč nic neříkáš,
proč vidím stín v očích tvých?
Což nevítá tě tvůj rodný dům,
což nejsi rád se mnou sám?
Snad tisíckrát líbal jsi mou tvář
teď chtěla bych ženou tvou se stát.
Ach, milá má, jak bych si to přál
však věř mi, já nesmím zůstat.

Já zabil jsem lorda Johnstona
snad zločin ten Bůh mi odpustí.
Však nenávist mou i důvod znáš -
on vrahem byl otce mého.
Já nad hrobem otce přísahal,
že zákeřnou vraždu potrestám.
Dnes přišel den, kdy mi osud přál
však věř mi, dál musím jít sám.

Teď čeká mě jenom hořký trest
za zločin jenž sám jsem vykonal.
Teď opustit musím otcův dům
a na moře vyplout sám.
Buď sbohem všechno, co jsem znal
a co nejvíc na světě mám rád.
Buď sbohem sladká lásko jediná,
věř mi, nesmím s tebou zůstat.

Zde prsten můj s mojí pečetí
ten z věcí mých byl mi nejdražší,
ten opatruj na památku mou
Už víc tě nespatřím.
Ty jistě jednou pak se vdáš
a to už já nemohu ti dát.
Však největší lásku bych ti přál,
věř mi, nesmím s tebou zůstat.

Když chladný vítr se z moře zved
a plachtoví lodi napínal,
lord Maxwell svůj přístav opouštěl
a naposled zpět se díval.
Tam v dálce spatřil svůj rodný hrad
s tou vesničkou, kterou z dětství znával.
Teď krvavý závoj všechno smyl
Lord Maxwell s ním navždy zůstal sám.

(The Last Boat's A-Leavin')
americká lidová/Jan Lašťovička

Šla jsem úzkou pěšinkou
Poslední člun odplouvá
k pobřeží, večerní tmou.
Cestu znám jenom já.

A můj milý už tam stál
do dlaní svou tvář mi dal.

Nech mě lásko odejít
musím práci někde vzít

Na největší loď co znám
v přístavu se najmout dám.

Až se vrátím za pár dní
bude náš den svatební.

Kdy se vrátí milý zpět
chodila jsem vyhlížet.

Ach můj Bože, pak ten den
hrozná zpráva přišla sem.

Trojstěžník, kde milý byl
za bouře se potopil.

Šla jsem úzkou pěšinkou
k pobřeží, večerní tmou.

(The Rolling Hills of the Border)
skotská lidová/Jan Lašťovička

Tam do míst, co tolik mám rád
položte mně, tam věčně chci spát.
Tam vítr písně bude mi hrát.
V kopcích u pramenů Tyny.

Já po mořích plul a prošel jsem svět
Viděl jsem Hudson a viděl jsem Trent.
Však ze všech těch míst já vrátil se zpět
tam do kopců k pramenům Tyny.

Je tolik míst, o kterých sním
všechna jsou krásná, přesto však vím
že všechny ty krásy se rozplynou v dým
v kopcích u pramenů Tyny.

Až srdce mé jednou přestane bít
zelenou trávu chci pod hlavou mít
a písně ptáků budou mi znít
Tam v kopcích u pramenů Tyny.

(The Waters of Tyne)
skotská lidová/Jan Lašťovička

Ať koruny stromů se nad řekou spojí
a větve ať překlenou široký proud.
Tam na břehu v dálce teď milý můj stojí,
ach musím jít za ním, já za ním chci plout.

Kde přívozník mešká jen, kde může být,
chci přes řeku chladnou na druhý břeh jít.
Teď smutná tu stojím, jak slzy mám skrýt
když v náručí lásku svou chtěla bych mít.

Ach na loďce plout mám jen jediné přání
kde milý můj čeká, kde stojí tak sám.
Dám peníze všechny i bohatství za ní
teď když svou lásku tak blízko už mám.

Ať koruny stromů se nad řekou spojí
a větve ať překlenou široký proud.
Tam na břehu v dálce teď milý můj stojí,
ach musím jít za ním, já za ním chci plout.

(Leezy Lindsay)
skotská lidová/Jan Lašťovička

Půjdem krásnou vysočinou moje milá,
půjdem krásnou vysočinou až k nám.
Půjdem krásnou vysočinou moje milá,
v jejích kopcích já domov svůj mám.

Proč se ve tvých krásných očích slzy třpytí,
proč jsi smutná, že svůj kraj opouštíš?
Tam kam půjdem přece stejné slunce svítí,
a mou krásnou zem uvidíš.

Na loukách, kde v mokré trávě rosa zvoní
v údolích, kde z pramenů můžeš pít,
v kráse kopců, z kterých divoký vřes voní,
tam lásko má chci s tebou žít.

Zazní zpěv a zazní radost vysočinou
na všech kopcích budou tančit a hrát,
půjdem krásnou vysočinou moje milá
chceš-li nevěstou mojí se stát.

(Rebellion of Watt Tyler)
anglická lidová/Jan Lašťovička

Watt Tyler byl z Dartfordu pán
a svými muži uznáván
tu on se vůdcem vojska stal
do boje s ním mašíroval.

On proti králi zvedl hlas
že daně z války zvýšil zas
A do války že verboval
chlapce mladé na vojnu bral.

Sto tisíc mužů Tyler vzal
z nich armádu vybudoval
Luky i štíty, kopí měl
za zvuku bubnů krajem šel.

Pro krále Tyler poslat dal
by podmínky své projednal
Však král ho nechtěl vážně brát
a rozkázal mu hned se vzdát.

Na to Watt Tyler s vojskem vstal
a na Londýn se v pochod dal
po cestě města vyplenil
z žalářů vězně propustil.

Do Templu s vojskem dorazil
zákonné knihy zapálil
a sídla mistrů pobořil
by krále pýchu pokořil.

Na Tower pak se obrátil
by skutky krále oplatil
tam lordy slavných jmen on vzal
na Tower Hill jim hlavy sťal.

Toho se zalek' Richard král
vzbouřencům milost sliboval
že domů můžou klidně jít
Však Tyler odmítl ji vzít.

Sto tisíc mužů Tyler měl
a s nimi proti králi šel
Tu začal Richard bát se víc
on Newtona poslal vojsku vstříc.

Uprostřed vojska Tyler stál
když Sir John Newton zavolal:
Ve jménu krále jsem přišel
abych tvou žádost vyslyšel.

Když tu řeč Tyler zaslechnul
tu rukou svou mu pokynul
a nechal zrádce přijít blíž
by jeho slova zaslech spíš.

Watt Tyler žádný neznal strach
netušil, že jde zrádný vrah
když Newton rukou zákeřnou
do srdce vbod' mu dýku svou.

Watt Tyler k zemi mrtev pad'
a vojsko začlo utíkat
prosit by král jim milost dal
Tak opět mír se započal.

(Fiddler's Green)
irská lidová/Jan Lašťovička

Když spatřil mě úsvit po pobřeží jít
slanou vodou brouzdat a slaný vzduch pít,
já starého rybáře zaslechla hrát
tu píseň, v níž naposled sbohem chtěl dát.

Ještě naposled vemte mě s sebou
chci naposled na lodi stát.
Tak vemte mě na ní
chci naposled dlaní
teď pohladit moře, co měl jsem tak rád.

Tak oblečte mě tak jak dříve jsem byl
když býval jsem mladý a tak plný sil.
Mou rybářskou halenku přineste sem
chci na moře vyplout než zlomí se den.

Chci cítit ten vítr, co tak dobře znám
když navečer z moře se navrací k nám
a vidět chci slunce a pít jeho zář
ať naposled paprskům nastavím tvář.

A slyšet chci racků křik nad mořem znít
a oblohu modrou zas nad sebou mít,
když chladný pás pobřeží s mořem se slil
a modravý proužek jen z pevniny zbyl.

A svolejte rybáře, nechci být sám,
už čas můj se krátí a málo ho mám.
Teď naposled píseň bych slyšet si přál
co vítr nám na lodích do plachet vál.

(Calvary)
Daniel Read (1806)/Jan Lašťovička

Svým křížem
svým křížem
svým křížem spasil nás.
Pro nás, Spasitel náš,
zemřel náš Pán.

A lásku svou za oběť dal
a vykoupil v ten den
Náš Pán
Náš Pán život vrátil nám.

(The Fields of Athenry)
irská lidová/Jan Lašťovička

Tam pod vězeňskou zdí jsem zaslech' dívčí nářek:
Milý, ty mě necháš samotnou.
Že jsi z panské sýpky krad'
když tvé děti měly hlad.
V dálce vězeňskou loď vidím zakotvenou.

Ptákům, těm křídla nevezmou
dál vznášejí se volní oblohou.
Kde jsou oni a kde jsme my
Naše láska a naše sny
Jenom zármutek teď zůstal nad krajinou.

Hlas za vězeňskou zdí jí tiše odpovídá:
Je pozdě, lásko, a nesmíš litovat.
Vždyť proti pánům jsem se zved'
chtěl jsem změnit tenhle svět.
Teď musíš naše děti vychovat.

Za hrází přístavní noc bledne do svítání
Temný obrys lodi splývá s pozadím.
Těžko se slova nachází
ať tě lásko Bůh provází
na cestě k dalekým břehům australským.

(The Cruel Mother), Child 20
skotská lidová/Jan Lašťovička

Ve městě každý snad tu dívku znal
Hřbitovní zdí slunce prosvítá
Kovářův syn si ji namlouval
Ďábel sám chtěl by vládnout nad láskou

Šest dlouhých let dívku namlouval
až sedmý rok Bůh jim dítě dal.

V ten den, kdy dítě uvidělo svět
tu matka v domě ho skryla hned.

Čekala do tmy, než se skončil den
a tajně vyšla s děťátkem ven.

Svůj ostrý nůž ze šátku vytáhla
nevinné srdce mu probodla.

Pak ze svých rukou krev si omyla
a v temném lese hrob vykopala.

Svým černým šátkem dítě svázala
v hrobě chladném hlínou přikryla

Když kolem chrámu šla na druhý den
překrásné dítě spatřila v něm.

Děťátko krásné, kéž bych tě měla
do hedvábí bych tě oblékla.

Ach matko má, vždyť jsem bylo tvé
však nedalas'' mi moc lásky své.

Jen chladná hlína je kolébkou mou
a nad sebou mám trávu zelenou

Má matko krutá, pro svůj hrozný čin
poneseš trest ze svých těžkých vin.

Nešťastná dívko, jestli vůbec víš
do zahrad ráje nikdy nevstoupíš.

Za bránou pekel věčný oheň plá
tam věčně hořet má duše tvá.

(Down By the Sally Gardens)
irská lidová/Jan Lašťovička

V zahradách rozkvetlých lesních strání
milý můj na mě čekával.
Na loukách vonících za svítání
ruce mé v dlaních svých mi hřál.

Říkal mi, že jsem krásná
a že studánky ve svých očích mám.
Kam mi však odešel nemám zdání
Bez něho smutná chodívám.

V zahradách rozkvetlých lesních strání
milý můj se mnou chodíval.
V kouzelných proměnách milování
svoje písně mi zpívával.

Říkal mi, že jsem krásná
a že lásku tak vážně nemám brát.
Kam mi teď odešel nemám zdání
A já pro něj nemůžu spát.

V zahradách rozkvetlých lesních strání
milý můj na mě čekával.
Na loukách vonících za svítání
ruce mé v dlaních svých mi hřál.

Říkal mi, že jsem krásná
a že studánky ve svých očích mám.
Kam mi však odešel nemám zdání
Bez něho smutná chodívám.

(The Lover''s Ghost)
irská lidová/Jan Lašťovička

Vítej domů, lásko má, chlapec vítá dívku svou
Kolik dní a nocí čekal jsem tu sám.
Jak jsi v tváři pobledlá a jak chladné ruce máš
Už mi víckrát nesmíš nikam odejít.

Musím jít, můj nejdražší, odkud se nikdo nevrací
Dnes ráno čeká nás jen loučení.
Až kohout noc zaplaší, už tě víckrát nespatřím
Kéž ta dnešní noc nekončí svítáním.

Ach kohoutku můj milý, můj kohoutku rozmilý
já tě prosím, ještě úsvit nevolej.
Zůstaň dlouho, dlouho spát, nezačínej kokrhat
ať se úsvit na tvých křídlech nevzbudí.

Kohoutek však nechtěl spát, začal časně kokrhat
a svým hlasem zval svítání.
Ach má lásko nejdražší, už nás čeká loučení
brzy temná noc se v úsvit promění.

Kam chceš jít v tak pozdní čas,chlapec dívku přemlouvá
vždyť je temná noc a ty nemáš kde spát.
Kde máš jinde lůžko své, svoje šaty hedvábné
Kdo jiný než já tvůj spánek ohlídá.

Lůžko mé je chladná zem, temný hrob a rakev v něm
a v ní, lásko má, musím spát.
Místo šatů hedvábných černý rubáš oblékám
brouky jen a červy za družičky mám.

(Westron Wynde)
anglická lidová/Jan Lašťovička

Podzimní vítr když fouká
chladnější déšť je znát.
Kéž by zas mohla láska má
vedle mě spát.